Prague international marathon

Včera jsme s mámou tátu doprovázely na maraton. Teda, ne že by běžel, ale závodil na in-linech. Můj brácha Honza tam taky závodil, taky ne v běhu, ale v koloběhu (prostě závodil na koloběžkách). Oba závody měly stejnou 10 kilometrovou trasu. Docela je oba obdivuju. Koloběžky měly vystartovat 5 minut po in-linech, ale kvůli pomalejm bruslařům (typu : mamí, pomóc, ty brusle mi jedou nebo strejdó, kde sí?) jeli až po čtvrt hodině. Možná vám připadá zvláštní, že můj brácha, kterýmu je 23 závodí na koloběžkách, ale to ste ty koloběžky neviděli. Přední kola maj karbonový (z odlehčený materiálu) a jsou to normální kola na normální silniční kola (snad ste to pochopili). Maj přední brzdu a celkově sou oslniví. A to jak jeli byl celkem mazec. Prvních 100 metrů běželi vedle koloběžek, aby chytli rychlost a pak na ně teprve naskočili. A to byla jízda. Oni se neodráželi, to bylo, jako by zadupávali do země. Prostě hrozná rychlost. Potom co odstartovali jsme se s mámou hodně, ale opravdu hodně rychlou chůzí vydaly vyfotit tátu v cíly. No samozřejmě, že jsme to nestihly. Táta jel rychle a kvůli zdržení s koloběžkama byl v cíly dřív než my. No prostě to byl pech. Tak sem ho aspoň vyfotila jen tak a přichytala jsem si foťák na vyfocení bráchy, jak se s koloběžkou přiřítí do cíle. Nečekala jsem dlouho a byl tam. Tak jsem zmáčkla takovej ten čudlík, kterej udělá fotku a bylo to. A jaký byly výsledky? Táta byl v kategorii šestej z 54 (moc se mu to nelíbilo, ale co čekal, když byl tenhle rok na bruslích poprvé. tím pásem na nich 5 měsíců nestál) a brácha byl 11 z kolika to sice nevim, ale bylo jich hodně. Tak tohle jsou moje zážitky z mezonárodního pražského maratonu. Btw jinak jsem viděla ulici s nejdražšíma obchodama v Praze. Je fakt vtipný vidět prstýnek za 420 000 korun a kabelku za 50 000korun. Tím spíš, že se mi ani jendo nelíbilo. Po cestě ze Staromáku (kde byl cíl) k autu, jsme ještě viděli start Procházky Prahou. To je takovej nesoutěžní fitness závod na 2 kilometry, to bylo taky zajímavý. No a to už by asi opravdu bylo všechno, teď si musim jít léčit moje narušený sebevědomí, po tom co jsem viděla ty 70letý dědečky, jak pelášej na 5 kilometrový trase opravdu rychle.