No prostě dnešek a moje dojmy z něj

Tak z dnešního dne mám smíšený pocity. Tak třeba sme měli suplování na tělák a to p.pro. Hrubou. Už její jméno napovídá něco o její povaze. Po škole jde taková zvěst, že to neni člověk, ale sportovní robot, já bych tomu i věřila. Třeba když mezi mnou a Majdou proběhnul míč a my sme si obě mysleli, že ho chytí ta druhá. To nás rozesmálo a ona na nás hodila takovej vraždící pohled a tvrdým hlasem řekla, že neví, co je na tom k smíchu, že sme nešikovný. Prostě děs. A na konci nám ještě řekla, že máme běžet kolečko kolem školy. To všechny celkem slušně zaskočilu, protože když už to kolečko běháme, tak na začátku hodiny, protože je to celkem dlouhý. No tak sme si řekli, že doběhnem za roh, pak zbytek půjdem a pak se zase před posledním rohem rozběhnem (tak nějak to děláme většinou =o)) a ono jí to asi došlo (nebo už měla zkušenosti) a trochu se naštvala (nebo spíš víc než trochu). No a hned po těláku následovala dvouhodinovka matiky. To celkem ušlo, protože sem ani nebyla zkoušená a ani se nepsal test, ale vyčerpávající to bylo. A pak už byl konečně oběd (kuře s takovejma malejma bílejma kuličkama, který chutnaly trochu jako těstoviny, ale byly velký jako špendlíkový hlavičky) a hned po něm sem s Evou vyrážela do městský knihovny, kde chtěla máma pujčit Bílou Masajku a já zjistila, že je to tam úplně úžasný. V životě sem neviděla tolik knížek pohromadě, mam zážitek nejmíň do večera. Jenže pak sem dojela metrem na depo hostivař a zjistila, že mi autobus jede až za 40 minut. To čekání bylo celkem děsný, ale když se autobus blížil k zastávce, kde vystupuju, tak autobusák přibrzdil nějaký stárý pani, aby nemusela tak daleko chodit a bylo to přímo u nás v ulici, tak sem vyskočila a vyrazila domů. No a to bude asi tak všechno, od tý doby se toho tolik nestalo, ale budeme grilovat, což je taky super.