Jak jsem o víkendu stavěla dům...

Už od prvního vyslechnutí pohádky o Jeníčkovi a Mařence jsem toužila postavit perníkovou chaloupku. A konečně jsem se k tomu dostala. V jednom nejmenovaným časopise jsem objevila naprosto dokonalej návod a už to jelo. V pátek sem hodinu a kus vychystávala první část těsta (ke konci mi trošičku musel pomoct táta, protože to moc nešlo míchat). V sobotu sme ho s mámou dodělali a do osmi večer sme pekli jednotlivý díly (trvalo to asi tři hodiny, protože nám hodně těsta zbylo a tak vzniklo 60hlavý stádo preníkovejch vepřů). V neděli mě máma vzbudila v půl devátý a začalo zdobení a sestavování chajdy takovou neuvěřitelně sladkou, lepkavou a ke všemu ještě bílou polevou. Střídavě sme propadali nadšení a zoufalství - to podle toho, jestli chaloupka zrovna pět vteřin držela pohromadě nebo jestli se nerozpadala. No a v jedenáct už to bylo hotový.

PS : šoupla sem sem pár fotek (tak doufám, že bude samá chvála :-) )

Velká zebra aneb jakže se to vlastně jmenujete ?

Tak jsem zjistila, že poslední dobou začínám žít úplně hrozně moc kulturně. Teda, že by mi to vadilo, se říct nedá. Naposled to bylo v takovym tom divadle na Václaváku (jsem slabě sklerotická a už sem zapomněla, jak se to tam jmenuje). S rodičema jsem tam byla na strašně vtipný komedii, která se jmenovala "Velká zebra aneb jakže se to vlastně jmenujete?"
Hlavní příběh byl o tom, že se Mauricovi omrzelo soužití s manželkou Gizel a chtěl od ní odejít. Bohužel mu jí pořád bylo líto a tak v její prospěch uzavřel životní pojistku. Počkal tak půl roku a pak jednoho dne vyrazil na ryby, aby se "utopil". Pak si vyrobil nové doklady pod jménem Fernán a začal si žít život zase od začátku. Po čase potkal Sabinu a jejich vztah skončil svatbou. Sabina ho přestala bavit už po měsíci a tak zopakoval trik, který použil už na Gizel, tentokrát pod jménem Kryštof. No a co čert nechtěl zase potkal "ženu svého srdce" : Sydónii. Sydónii si nevzal, protože neměl doklady a nechtělo se mu vyrábět falešný rodný list a tak. Tak si s ní spokojeně žil půldruhého roku. Jejich společný život, který naplňovalo luštění křížovek a vaření "delikates", rozproudil Sydónie, když jednoho dne poslala Kryštofovu fotku do redakce časopisu Galský včelař. Podle fotografie poznal Kryštofa jeho starý přítel, který ho hned přijel navštívit. Kryštof tedy nakonec přiznal své podvody a z jeho přítele jen tak mezi řečí vypadlo, že si vzal Gizel, a ta za chvilku přijede. Začnou tedy spolu vymýšlet lži, jak to Gizel vysvětlí. Mezitím ale přijede i Sabina, která Kryštofa také poznala a jemu nakonec nezbyde, než přiznat pravdu. Z toho má největší radost Sydónie, která to věděla už od začátku od svého milence pojišťováka. Sydóni totiž Kryštofa vůbec nemilovala, ale potřebovala pro sebe a svého přítele do začátku manželství nějaké peníze a tak se rozhodla, že bude s Kryštofem chodit, klidně si ho vezme a spoléhala na to, že jí Kryštof také opustí. Ale když se po roce od uzavření životní pojistky pořád nic nedělo, tak se rozhodla, že Kryštofa tochu poštouchne odesláním fotky do časopisu. Nakonec jí to vyšlo. Kryštof se vrátil k Sabině, Gizel zůstala se svým novým manželem a Sydónie se mohla spokojeně vdát.
O divadle bych řekla, že bylo opravdu povedený. Svů podíl na tom měl určitě Ondřej Vetchý, který hrál Kryštofa (Maurice a Fernána :) ) a herečka, která hrála, bohužel už taky nevim, jak se jmenuje.

Hrozně se stydím... Hrozně se omlouvám svýmu blogu...
Poslední dobou (no už asi dva měsíce) jsem na svůj blog nic nenapsala. A je to velká ostuda, na ocž jsem přišla hned po tom, co jsem mrkla na blog jedný mojí slovenský kámošky (kdopa to asi je?). Je to strašný takhle něco flákat, ale prostě nebyl čas. Mám pocit, že druhej rok na gymplu je fakt horor. V tercii nás všichni šetřili a teď se to na mě řítí. Pořád píšeme nějaký testy a já mám pocit, že to nezvládám. Dneska sme psali z ájíny (totální propadák, nevěděla sem, jak se řekne : to oblečení se srazilo v pračce), zejtra bude test z chemie, ve čtvrtek čtvrtletka z matiky. Je to strašně únavný. Snažím se uklidnit tím, že je teď čtvrtletí a po něm to bude lepší. No, ale přiznejme si pravdu...
Taky mě hrozně štve, že půlka naší třídy chce odejít na jiný školy, čímž se nám absolutně zhroutí náš třídní kolektiv. Taky nám zakázali lyžák, na kterej se v kvartě každoročně jezdí. Ani nám to nevysvětlili...
No asi už budu končit a nejdýl do pátku se pokusím zase něco napsat. (doopravdy - na mou duši, na psí uši, nakočičí čest)