Back to the Hell?
Jak už si většina lidí stačila všimnout, prázdniny jsou nenávratně pryč. Nemálo z nás si hned po prvním školním dni přálo, aby se znova vrátil dvouměsíční volno a nicnedělání. Ale žijeme v realitě, tak si musíme připustit, že se nedá nic dělat. (maximálně se nám o prázdninách může zdát, což není moc dobrá náhrada, protože mě většinou budík probudí, když se zrovna chystám do moře a podobně)
Nevím jak Vy, ale já postupně zjišťuju, že to v tý škole, tenhle rok nebude tak strašný, jak nám slibovali. Snažili se nás vyděsit tím, že budeme zase o rok starší (kdo by to byl čekal, že J) a profesoři na nás budou tvrdší, přísnější, látku budeme probírat rychleji…
Hrozně mě to vyděsilo a o prázdninách mě užíralo svědomí, že bych se měla kouknout na tu chemii, vlastně i na francouzštinu, pak jsem si vzpomněla na biologii, matiku a češtinu
a většinou jsem si šla radši číst. (samozřejmě, že ne francouzský nepravidelný slovesa) Udělala jsem dobře, profesoři jsou pořád stejní ani přísnější a dokonce ani mírnější (no doufám, že tohle od nich nikdo neočekával), takže se všechno dá zvládat při stejným nasazení, který jsem měla loni.
Na konci prázdnin jsem měla hroznou depresi z toho, že se budu muset vrátit do školy
a nastanou mi povinnosti. Nějak jsem zapomínala na to, jak jsou super volné hodiny a kamarádi. Teď už jsem si to uvědomila a škola se mi nezdá až tak strašná. Jo, píšeme testy a profesoři nás zkouší. Ale pojedeme na lyžák, v červnu do Itálie, čeká nás spousta výletů.
Pokud Vás ani tohle nepřesvědčilo o tom, že škola není takový peklo, tak se můžete těšit na Vánoce. Ty už tady taky za chvilku budou. A pokud Vám připadá, že jsou daleko, tak si vzpomeňte na velikonočního zajíčka.

První školní den (back to the hell)

A už je to tady. To na co sme se všichni snažili dva měsíce nemyslet. Ale stejně si na to občas někdo vzpomněl, ale hned to zahnal myšlenkou, že má přece ještě měsíc a půl, to je hodně dlouhá doba. A pak si říkal, že měsíc taky ještě de, sice je to půlka, ale lepší než nic. No a dva týdny - to je přece ještě víc než Vánoční prázdniny. A ani sme se nenadáli a bylo to. Pozdě v noci z neděle 2. září na pondělí 3. září. Člověk se tak převaluje v posteli a přemejšlí o škole. Sice se o to nesnažil, ale nějak to přišlo a on zjistí, že vlastně už zapomněl všechno z francouzštiny, chemii taky poslední měsíc celkem dost flákal s tím, že se to doučí o prázdninách a skutek utek. Tak má teď výčitky svědomí a když nakonec usne, tak se mu zdaj noční můry o tom, jak mu de zloděj ukrást kocoura. Ráno se probudí a zjistí, že ho koleno bolí tak, že ho nemůže ohnout a ke všemu neví, čím to je. Vstát ale musí, tak uděla všechno, co takovej člověk dělá než jde do školy a vyrazí. Dojde ke svému ústavu, okoukne vyděšený primány, terciány a prváky a valí si to ke svý třídě. Tam ho čekají jeho spolužáci. Pozdraví a usadí. Pak počká na třídní. Ona mu něco řekne a to tak tichym hlasem, že jí slyší tak maximálně lidi v druhý lavici. Pak vyrazí domů. Dojede domů a dojde mu, že už je to opravdu tady. 3kolní rok začal.